HRANICE

O nás

Historie

Současnost

Fotogalerie

Video

Odkazy

Fórum

Vznik a vývoj JZD Hranice

autor: Josef Končel, XI. 2007

Strýc četl Šolochova

Když mám napsat něco o počátcích JZD Hranice, tak začnu o něco dřív. Vzpomněl jsem si, že asi v roce 1947 nás navštívil můj strýc, řídící učitel Šmolcnop a přivezl tátovi knihu a řekl: "Śvaře, to si počteš!" Táta byl celý život veliký čtenář, přečetl spousty knih, tak se také hned dal do čtení. Byla to kniha od Michaila Šolochova Rozrušená země.
Táta přečetl několik stran, s knihou praštil a nečetl ji. Když se po nějakém čase u nás stavil strýc podruhé, tak se táty ptal, jak se mu kniha líbila. Táta mu odpověděl: "Podívej, já čtu, abych se buď poučil, nebo pobavil, ale abych četl takové svinstvo a musel se u toho zlobit to číst nebudu". Strýc se usmál a řekl: "Ba ne švaře, to si doopravdy přečti abys potom nebyl zbytečně překvapenej, ono to co tam je tě přesně čeká." Táta knihu přečetl a potom mi vnutil, abych si knihu přečetl také já. Po přečtení mi bylo jasné kam a jak se bude politika socializace vesnice vyvíjet a ona se tak skutečně vyvíjela.

Třídní dodávky

Jako jeden z prvních kroků po převzetí moci KSČ v roce 1948 bylo zavedení dvojích cen na zemědělské výrobky. Byly ceny normální a ceny tak zvané nadplán, a ty byly u některých výrobků až o 100% vyšší. Dodávky byly rozepsány tak zvaně třídně do 5 ha, od 5 do 15 ha a nad 15 ha.
Do 5 ha zemědělci prodávali většinu toho co prodávali za vysoké ceny, do 15 ti ha sem tam něco a nad 15 ha nebyli schopni splnit ani plánované dodávky a to byl účel hry.
V Hranicích byly pozemky od Snížkova statku, tak kdo měl zájem mohl si pozemky pronajmout. To drobní zemědělci udělali a s výhodou pro ně vysokých cen se jim vedlo dobře, ale potom při zakládání JZD dělali strašné potíže. V té době se již začalo veřejně mluvit o zakládání družstva.

Zakládání družstva

Po několika schůzích, které byly k ničemu byla svolána schůze, na který den, to už si nepamatuji. Když jsem večer na schůzi šel, tak koukám četník stál u kapličky, druhý u Vosáhlových a to mě zarazilo a řekl jsem si, že za četnické asistence na schůzi nepůjdu a vrátil jsem se domů. Na zpáteční cestě potkám pana Svobodu a on se ptal proč se vracím a když jsem řekl proč, tak se vrátil také. Teprve druhý den jsem se dozvěděl, že na schůzi byl proveden soud, odsouzeni byli Vosáhlo Josef Hranice čp. 4, Cukr Bedřich Hranice čp. 16, Volf Hranice čp. 11 za neplnění dodávek ke ztrátě svobody a Chudoba Karel čp. 21 ke konfiskaci majetku a zákazu pobytu v Hranicích na několik let.
Již tehdy jsem měl dojem, že u Chudoby to nebylo jen neplnění dodávek, ale že jeho chalupa byla stejně jako souseda Snížka vybrána za budoucí základ JZD. Tato schůze skutečně položila základ JZD.

První předseda

Najednou bylo ve si 18 ha polí, které bylo nutné přidělit zemědělcům, ale těm drobným, protože velcí již nyní své dodávky neplnili a bylo zbytečné jim něco přidělovat. Drobní zemědělci měli z této půdy panický strach, protože by se tím jejich situace zhoršila. V této situaci byla zase svolána schůze na které bylo založeno JZD a přihlášku podali všichni zemědělci. Tato schůze byla v srpnu 1952 a již podzimní práce se konaly společně, nikomu se však nic neplatilo, vše se dělalo zadarmo. Předsedou byl zvolen pan Větrovský čp. 19, byl to člověk velice hodný, slušný a myslel to opravdu dobře, ale moc tomu nerozuměl. Ale protože to byl slušný člověk a chtěl aby to šlo, tak každý večer přišel do konírny a radil se semnou co by se mělo zítra dělat. To se však některým členům strany nelíbilo a po vsi se začalo říkat, že se družstvo řídí z konírny.
Předsedu to tak dopálilo, že na schůzi stranického výboru, kde byl též přítomen soudruh Volf ze Zruče nad Sázavou, zástupce OVKSČ, řekl, že funkci skládá a aby si to dělali ti, kteří tomu tak rozumějí. Potom dalo členům dost práce, aby ho znovu přesvědčili dál dělat předsedu. Pak už měl pokoj.

Poznámka
Konírna byla zřízena v konfiskovaném statku pana Chudoby. Já jsem byl kočí a s koňmi jsem jezdil až do sloučení JZD Hranice se Slavošovem souběžně s vykonáváním funkce předsedy družstva.

Svádění dobytka

V této době se již vše připravovalo na svod dobytka do společných stájí a po různých úpravách byl dobytek sveden. Ve stáji u Snížků měl však „výkup“ výkrm býků, ale JZD tuto stáj nutně potřebovalo. Představenstvo si vzpomnělo, že na schůzi při zakládání JZD byl přítomen s. Pelc, zástupce KNV a slíbil, že bude-li družstvo něco potřebovat, tak ať se na něj obrátí. Předseda přišel za mnou, abych s ním do Jihlavy za Pelcem dojel požádat o slíbenou pomoc. Zmíněný soudruh nám skutečně vyšel vstříc a během čtrnácti dnů byl chlév prázdný a začali jsem tam svádět náš dobytek. Hned po svodu dobytka nám nadřízený orgán plánoval výstavbu nového kravína, tento kravín byl skutečně nutně potřeba, ale jeho výstavba byla třikrát schválena a zase zamítnuta. Totiž většina členů byla přesvědčena, že komunistické zřízení se za přispění Američanů zhroutí a to bylo též příčinou proč 7 členů podalo odhlášku z JZD a z družstva odešli. Netrvalo to však ani tři roky a vystoupivší přišli zase zpět. Na konec byla výstavba kravína schválena a postavila jej firma Stavosvit. Než byl kravín postaven a sveden dobytek, tak předseda Větrovský zemřel a byli jsme bez předsedy.

Předsedou na rozkaz

Výbor stranické organizace se tímto nečekaným problémem zabýval asi měsíc a nemohl se na nikom dohodnout. Až najednou za mnou také do konírny přišel soudruh Venc a řekl, že se mám dostavit večer na schůzi výboru stranické organizace, že tam bude přítomen soudruh Volf z OVKSČ a možná i někteří jiní funkcionáři a že chtějí, abych se též schůze zúčastnil. Na schůzi byli přítomni všichni členové výboru a soudruh Volf.
Ten mi řekl doslovně: "Podívej, nebudeme chodit kolem horké kaše, víš co se stalo, Větrovský zemřel, tak jsme rozhodli, že budeš předsedu družstva dělat ty. Jestli máš nějaké připomínky, tak je řekni."
Řekl jsem: " To si snad ze mě děláš legraci, celou řadu let mě vedete jako kulaka a teď bych měl dělat předsedu? To přece nepadá v úvahu, při sebelepší snaze se mi něco nepovede a vy mně budete soudit pro sabotáž a zavřete mne. " Volf na to: "Máš pravdu, možná tě zavřeme, ale to je jenom možná, ale když funkci nevezmeš, tak tě zavřeme hned. Pochop, že začala diktatura proletariátu a že když se kácí les tak lítají třísky a někdy na to může doplatit i nevinný. Máš tři dny na rozmyšlenou a teď můžeš jít. Za tři dny si přijdu pro odpověď."
Nemusím snad psát co se dělo doma, když jsem řekl jaký úkol jsem dostal. Máma a žena brečely co s nimi bude, ale táta si vše rozmyslel a řekl: "Nic jiného nemůžeš udělat než funkci vzít a spoléhat na to, že se ti nic nepředvídaného nestane aby měli důvod tě dát do kriminálu. Nemůžeš nic jiného dělat, než doufat." Tak začala moje funkce předsedy JZD.

Elektrifikace na Věžníkově

Začal jsem řídit družstvo podle svého nejlepšího vědomí a JZD se začalo pomalu rozjíždět někdy s většími, někdy s menšími potížemi. Po reorganizaci okresů, když zanikl okres Ledeč nad Sázavou a začal okres Kutná Hora začal znovu tlak na slučování stávajících družstev. JZD Hranice se sloučilo se Slavošovem a musím říci, že ani z Hranic ani ze Slavošova žádný odpor proti sloučení nenastal a sloučení proběhlo vcelku klidně.
Nastala náhlá potřeba, aby na Věžníkově byla rozšířena stávající stáj alespoň pro ustájení 90 býků. To se v rekordním čase a za minimálních nákladů podařilo. Značná bolest však byla, že na Věžníkově nebyla elektrika. Žádost i příslib že bude elektrika do žní jsme od energetiků z Čáslavi měli. V květnu přijel vedoucí závodu s. Hruška s tím, že dostali nějakou státní zakázku, takže není v jejich možnostech nám slíbenou elektrifikaci zajistit. „Ale poradím vám“, řekl, „učňovské středisko v Praze volnou kapacitu má, to vím určitě, obraťte se na ně, sídlo mají v prvním patře dětského domova a možná se s nimi dohodnete.“ Tak jsem jel do Prahy.
Před kancelářemi byla vrátnice, seděla tam vrátná. Na moji žádost vytočila číslo s. ředitele a podala mi sluchátko. Ředitel mi řekl, abych přijel zítra, mám li zájem s ním mluvi, dnes nemá čas. Říkám: „Soudruhu řediteli, prosím vyslechněte mě, bude to trvat 5 minut, já to sem mám přes 100 km.“ „Lituji“, řekl ředitel a položil sluchátko. Jednání pana ředitele mne opravdu dopálilo a přemýšlel jsem jak bych mu jeho jednání oplatil.
Vzpomněl jsem si, že na Novém Dvoře za války bydleli Hynkovi, s jejich synem jsem se kamarádil a on je teď nějakým funkcionářem na ÚVKSČ. Láďa mě přijal velice srdečně vyptal se mě na všechny kluky a holky s kterými se u nás znal a po vyslechnutí mých potíží s ředitelem mi řekl: "To je nějakej pán, viď, ale nic si z toho nedělej a jeď domů, ono to nějak dopadne!" Byl jsem zklamaný a při odchodu jsem si říkal škoda cesty na ÚV, moc mi nepomohl.
Jaké však bylo moje překvapení, když druhý den ráno jdu do kanceláře, na silnici před kanceláří stála Tatra 8, zní vyskočil řidič a ptal se mě, kde najde předsedu JZD. Když jsem mu řekl, že jsem to já, odešel k autu. Za chvilku přišel pan ředitel a s velikou ochotou vyhověl všem mým požadavkům. Tuto lekci si pan ředitel podle mého názoru velice zasloužil a jistě mu nevadila.

Rusko, náš vzor - aneb omezenost mocnějších a mocných

V tom samém roce přijel na státní návštěvu N. S. Chruščov, navštívil mimo jiné i JZD Chýně u Prahy a zde dalekosáhle probírali s tamějším předsedou JZD s. Rajtorou výhody pěstování kukuřice. Tím byl u nás nastartován hon za co největší plochy naseté kukuřice.
Ihned byla svolána schůze do Zruče, které se zúčastnila představenstva družstev, národní výbory a organizace z celého zručska. Hlavní slovo měl vedoucí tajemník s. Forejt, který mimo jiné ve svém projevu říkal, že podle jeho názoru chceme-li se dostat v živočišné výrobě na nějakou úroveň, tak musíme sít alespoň 16% kukuřice. Po něm si vzal slovo ředitel výrobní správy s. Kryka a řekl, soudruh tajemník říká 16%, ale já říkám nejméně 18%!
Vedoucí tajemník moc zemědělství nerozuměl, tomu jsme se nedivili, ale Kryka byl odchovanec Mandelíka z Radboře, který tomu rozuměl, ale jen vedoucímu tajemníkovi podlézal i za cenu velkých škod. Já jsem na schůzi mezi předsedy řekl, že budeme sít jen tolik kukuřice kolik stačíme pohnojit, příděl umělých hnojiv byl omezen. Někdo to hned tajemníkovi řekl a ten na příští poradě od řečnického pultu křičel, že představenstvo z Hranic říká, že kukuřici sít nebude, ale já vám říkám že kukuřice v Hranicích bude, ale předseda tam nebude. Přišel čas setí kukuřice, zrovna jsme kukuřici seli Na Vartě, přijel tajemník pro zemědělství s. Ašnbrener, pochválil nás, že to máme pěkně připravené a že sejeme v pravý čas a jako náhodou se ptal kolik hektarů jí budeme sít. Když jsem mu pověděl že 12 ha, tak vytáhl notes, našel Hranice a říkal: "Asi sis to předsedo spletl, ty máš plán a musíš jí sít 22 ha." "Tajemníku, nemůžu, nemám hnojivo a udělat z kukuřice doběrnou plodinu, tak tam bude prázdné pole. Kukuřice je plodina náročná! Až budeme mít dostatek hnojiv, tak ji sít budeme i když nám to poroučet nebudete." "Podívej se, za prvé si kopeš hrob a za druhé vedle vás v Čestíně s. Procházka jí seje 90 ha, už ji má zasetou a také nemá víc hnojiv než vy." "Tajemníku, uděláme dohodu, až bude před sklizní, tak se dojedeme do Čestína podívat, abychom se přesvědčili kdo má pravdu."
Já jsem si v Čestíně před sklizní kukuřici prohlédl, bylo tam 90 hektarů prázdných polí. Jel jsem do Kutné Hory a šel za soudruhem tajemníkem a říkám: "Karle, tak se můžeme do Čestína podívat." "Já nikam nejedu", prohlásil tajemník. "Tys ji viděl", říkám já, "a teď mi pověz, kdo Čestíňákům zaplatí vzniklé škody, vy a nebo předseda. Nikdo, viď!" a tím to zkončilo.

Stavba odchovny dobytka ve Slavošově

JZD mělo nedostatek míst pro ustájení mladého dobytka, ten byl stále provizorně ustájen ve stodolách. Představenstvo rozhodlo postavit stáj pro mladý dobytek o což jsme požádali na výrobní správě. Stavba nám byla povolena v Hranicích vedle kravína, tak zvaný typ „Krákorec“. Tato stavba by nám nevyhovovala a žádali jsme o stavbu jiného typu ve Slavošově. Žádost jsme zdůvodnili nedostatkem ošetřovatelů v Hranicích a dostatkem lidí ve Slavošově a zbytečnými náklady na převážení lidí. Než jsme dokázali přesvědčit nadřízené orgány o správnosti našeho požadavku uteklo 3/4 roku. Na konec nám náš požadavek schválili s tím, že si najdeme projektanta sami, ale musí to být do konce roku. Na okrese již nebyla volná projektantská kapacita.
Spoléhali jsme na s. Volfa, že díky svým známostem na KV Jihlava nám pomůže. On však prohlásil, že na Agroprojektu v Jihlavě už žádné kamarády nemá a máme si nějak poradit sami. Tehdy jsem si vzpoměl, že na ministerstvu zemědělství je zaměstnán můj bratranec Nulíček, který by mohl nějakou známost na agroprojektu mít. Řekl jsem to na schůzi představenstva a dohodli jsme se , že se do Prahy vypravím.
Dostal jsem 5000,- korun na urychlení projektu jako úplatek. Přijel jsem na ministerstvo a Nulíček měl na dveřích napsáno "Investiční odbor". To mě potěšilo a posílilo mou myšlenku, že bude mít někoho známého na agroprojektu. Po vysvětlení problému, který s dokumentací mám jsem mu řekl, že mám 5000 na úplatek. Nulíček se mi vysmál a řekl: "Podívej, já teď zavolám na agroprojekt s. Kyzlíkovi, oni vám projekt podle vašich požadavků udělají, ale bůh tě chraň někomu dávat peníze. Pěstujete-li nějaké ovoce, tak jim pošli bedýnku jablek nebo švestek, ale peníze v žádném případě!"
Tak jsem peníze přivezl zpět a dokumentace byla za měsíc na výrobní správě a jablka tam mám poslat dodnes.

Závěrem

A teď ještě na konec pár slov o normální životě členů našeho JZD. Naše družstvo po celé jeho trvání dosahovalo velmi slušných výsledků, jak na okrese Ledeč, tak pod Kutnou Horou. Nebyla to náhoda, ale na všem byla znát a vidět. Na celé úrovni zájem lidí a snaha o dobré výsledky, které se rok od roku zlepšovaly, nikdo z členů nemusel a nikdo nešel v zimních měsících někam do továrny, každého dobře uživilo JZD. Začátek byl sice obtížný, všechna těžká práce včetně nakládání hnoje se dělala rukama, ale vše se rychle měnilo k lepšímu a při slučování v roce 1975 do JZD Pertoltice našeho JZD mělo na fondech víc peněz, než ostatní slučovaná JZD dohromady a to byl výsledek práce našich lidí, za což jim můžeme už jen vzdát dík. Ještě je potřeba se také zmínit o brigádnické pomoci našeho patronátního závodu Sázavan, který nezištně pomáhal, zejména učni nám celu řadu let pomáhali při sběru brambor, zvlášť musím jmenovat s. Valoucha, který 20 let jezdil do Hranic a nezištně cokoliv jsme potřebovali se nám snažil zajistit. Byl to dobrý, moudrý a spolehlivý člověk.

Josef Končel, dlouholetý předseda JZD Hranice od roku 1955 do 1975